Sdílení elektřiny zapouští kořeny: 41 tisíc Čechů v systému

Myšlenka, že panel na vesnické škole může napájet elektroměr babičky v sousední obci, se v Česku stala fungující infrastrukturou. Dva roky po právním startu sdílení energie ukazují čísla centrálního registru hnutí postavené na pevných základech.

Čísla EDC. Elektroenergetické datové centrum — informatický uzel, přes který se sdílená energie vypořádává — eviduje přes 41 000 registrovaných účastníků, tisíce aktivních skupin sdílení od bytových domů po obecní energetická společenství a celkový nasdílený objem blížící se 80 GWh. Růst je setrvalý: zima apetyt nezhasila, jen zmírnila.

Další patro: Lex OZE III. Od 1. srpna 2026 propojuje balík Lex OZE III sdílení se dvěma novými instituty: akumulací — baterie mohou vstupovat do skupin sdílení — a agregací flexibility, díky níž mohou malí spotřebitelé společně prodávat ochotu přesouvat spotřebu. Na obzoru: dynamické sdílení s alokacemi přizpůsobenými výrobě každé čtvrthodiny.

Co ještě chybí. Vstupenkou zůstávají průběhové elektroměry — a jejich instalace, byť zrychlená, má před sebou ještě roky práce. Ekonomika společenství pak závisí na rozdílu mezi plnou cenou od dodavatele a náklady vlastní energie — rozdílu, který distribuční tarify mohou rozšířit i sevřít.

Proč na tom záleží. V zemi s centralistickou energetickou tradicí je sdílení první institucionální trhlinou, jíž se občané stávají aktéry, nejen zákazníky.

Česká energetika v denních číslech, na stránce země.