Kdy zhasne poslední uhlí? Trh tlačí, stát drží brzdu

Česko nikdy nevyhlásilo, jako němečtí sousedé či Poláci se svým rokem 2049, datum rozvodu s uhlím. A už to ani nevypadá potřebné: rozsudek vynáší trh po kouskách.

Ekonomický verdikt. Při současných cenách emisních povolenek se provozní hodiny hnědého uhlí mění v účetní ztráty: skupina Sev.en, největší soukromý hráč, vyvodila závěr uzavřením Počerad, Chvaletic a Kladna; ČEZ plánuje vlastní zhasínání v Tušimicích a Prunéřově a zkoumá konverzi lokalit na plyn, biomasu a — později — malé reaktory. Nezávislé studie, od Fakt o klimatu po bankovní analýzy, se shodují: faktický konec přichází kolem roku 2030, bez ohledu na oficiální kalendáře.

Brzda státu. Vlády — stará i nová — odmítají zákonné datum odchodu. Uváděné důvody: městské teplárenství stále závislé na hnědém uhlí; zimy s málem větru, v nichž uhlí zůstává havarijní zálohou; a sociální vyjednávání v uhelných regionech. Výsledkem je politika dvojznačnosti: nikdo uhlí nezavírá, ale nikdo ho už nebrání penězi.

Riziko dvojznačnosti. Bez data se náhradní investice — plyn přes kapacitní mechanismus, baterie, přepsané teplárenské sítě — rozjíždějí hůř; a zbylé elektrárny, spouštěné čím dál vzácněji, žádají čím dál vyšší platby za hodinu pohotovosti.

Skutečná otázka. Ne „zda“, dokonce ani „kdy“ — ale zda se most po uhlí postaví včas. Zbytek je rétorika.

Český mix v denních číslech, na stránce země.